Liberecké ZOO
Tygr bengálský
Bílí tygři v liberecké ZOO
Bílými tygry se může liberecké zoologická zahrada pyšnit od roku 1994, kdy byli z Indie dovezeni sourozenci Kolumbus a Isabella, narození v roce 1992. Protože chtěla ZOO zabezpečit chov bílých tygrů narozením potomků, bylo třeba Isabellu seznámit s nepříbuzným samcem. Nakonec došlo k dohodě se zoologickou zahradou v Madridu a v roce 1999 byla provedena výměna Kolumbuse za Sitara, narozeného v roce 1990 v americkém Cincinati. Snažení nakonec přineslo své "ovoce", přesněji řečeno malé bílé tygříky, v květnu roku 2002 - Isabella porodila celkem pět mláďat, přičemž tři z nich porod přežila. Na křtu, který proběhl 24.8.2002 pak mláďata dostala jména Achilles, Afrodita a Artemis.
V červnu 2005 pak přibyl do liberecké ZOO tygří samec pojmenovaný Tibet. Více zde.
Liberecký "otec" Sitar
Tisková zpráva k narozeným mláďatům bílých tygrů
Zpráva ze dne 21. června 2002 - 42. den od narození tří mláďat bílých tygrů
Isabella začala rodit 10.5.2002 v 01:30h ráno své první mládě z celkového počtu pěti. Asi po půlhodinových intervalech přišla na svět další 4 mláďata. Bohužel dvě mláďata se pravděpodobně udusila v porodních cestách, zůstala 3 - jeden sameček a dvě samičky. Celý porod byl snímán kamerou a sledován odbornými pracovníky ZOO. Matka Isabella je od počátku velice dobrou matkou, i když prvorodička, o koťata se stará s velkou láskou.
Osm let se snažila ZOO Liberec o rozmnožení bílých tygrů. Podařilo se to až po výměně madridského samce Sitara. Přestože Sitar byl odchováván matkou, po odstavu žil sám a nikdy se žádnou samicí spojen nebyl, s výjimkou neúspěšného pokusu se samicí v madridské ZOO.
I spojování s naší Isabellou nebylo bez komplikací. Počáteční odmítání nového samce se podařilo překonat i když bylo plné dramatičností a docházelo k četným potyčkám. Po více jak dvou letech se páření podařilo, ale ke stoprocentnímu a úspěšnému páření došlo až letos v lednu.
První z koťat začalo vidět asi po 13 dnech, postupně další dvě. Mláďata začínají být čilejší, už neprospí celý den. Začínají se postupně vzdalovat matce a poznávat svůj vnitřní výběh. Isabella chodí pravidelně 2x denně do venkovního výběhu, začíná si zvykat na oddělování od koťat, které je důležité zejména pro úklid vnitřního výběhu a zkontrolování zdravotního stavu. Matka je krmena 3x denně, koťata již začínají olizovat a okousávat potravu, která je určena mámě. Je to králík, hovězí maso, drůbež, holub, morče apod. Hlavní potravou mláďat je mateřské mléko, ale postupně začnou dostávat míchanice - mleté hov. maso, drůbež, králík, holub, morče apod., s vitamixem (obsahuje všechny potřebné druhy vitamínů) a minerály.
Poprvé mohli návštěvníci koťata shlédnout 5.7.2002.
Historie bílých tygrů
Bílý tygr má svůj původ v Indii. Základem chovu byl samec Mohan (starý asi 9 měsíců) odchycený v přírodě roku 1951 a původně chovaný v soukromém zooparku maharadži z Rewy.
Když Mohan dospěl byl spářen se žlutou tygřicí Begum, která pocházela ze stejné oblasti jako Mohan, Begum porodila několik mláďat, která měla červenooranžovou barvu, ale se sklonem k bílé barvě po otci. Mohan byl později spářen s jednou ze svých dcer Radhou, která v roce 1958 vrhla 4 bílá mláďata - jednoho samce a tři samice.
Postupným pářením mezi bílými tygry a tygry s vrozeným sklonem k bílé barvě se zvětšil rod bílých tygrů chovaných v zajetí. Během 60. let došlo k prvnímu exportu bílých tygrů do Evropy a do USA.
Mohan, který je považován za původce všech bílých tygrů ve světových zoologických zahradách se dožil 18 let a zemřel v roce 1969.
Bílý tygr se řadí do poddruhu bengálských tygrů. Základní zbarvení je čistě bílé až lehce krémové, příčné pruhy jsou hnědé až hnědavě šedé. Oči však nejsou červeně zbarvené jako u pravých albínů, ale jsou jasně modré. Bílé zbarvení zvíře opticky zvětšuje a tak se bílý tygr zdá návštěvníkům velmi mohutný.
Park ZOO Eskilstuna (Švédsko) nám koncem roku 1993 nabídl deponaci svých dvou mláďat, samce a samičky, kteří se narodili v této ZOO v roce 1992, kdy jejich matka Flurry vrhla tři mláďata, která byla pojmenována Columbus, Ferdinant a Isabella. Do naší ZOO byli přivezeni Columbus a Isabella 21.7.1994, nejdříve byli zapůjčeni a v roce 1995 se stali naším majetkem.
Dnešní počet bílých tygrů žijících v zoologických zahradách je odhadován přibližně na 100 kusů, zatímco bílí tygři žijící ve volné přírodě, byli vyhubeni již před několika desítkami let.
Plány na znovuobnovení výskytu bílých tygrů ve volné přírodě v místech, kde se původně vyskytovali existují, byly diskutovány, ale prozatím se neuskutečnily.
Panthera tigris tigris
Tygr je největší kočkovitou šelmou žijící na zemi. Domovinou tygra je Asie, na mnoha místech byl ale již vyhuben. Některé formy tygra byly již ve volné přírodě zcela vyhubeny a přežívají již jen "v zajetí".
Existuje několik základních druhů tygrů. Jedním z nich je i tygr bengálský (nazývaný podle výskytu také tygr indický), latinsky Panthera tigris tigris. Domovem těchto tygrů je indický subkontinent - jeho teritorium je ohraničeno západem Indie, svahy Himaláje na severu, indickým oceánem na jihu a Bangladéšem a Barmou na východě. Bengálský tygr může mít různé formy zabarvení - lehce oranžové, lehce narudlé, nebo také čistě bílé. Pak mluvíme o "bílém tygru", který ovšem není samostatným druhem, je to stále tygr bengálský, jen s bílou srstí. Mnoho lidí se domnívá, že bílý tygr je jakýsi "sněžný tygr", že pochází se Sibiře a jeho bílé zbarvení mu pomáhá krýt se ve sněhu. To je velký omyl, protože bílí tygři jsou jen bílou formou bengálského tygra a nikdy nebyl ve volné přírodě spatřen jinde, než na indickém subkontinentu. Bílé zbarvení tedy není přizpůsobením se tygra "bílému okolí", ale jen projevem přítomnosti genů způsobujících bílé zbarvení.
Tygr bengálský (bez ohledu na zbarvení) žije v přírodě hlavně v hlubokých lesích a v zarostlých pastvinách. V jeho jídelníčku byste našli vodní buvoly, kozy, skot, vysokou zvěř (např. antilopy) a divoká prasata. Najednou dokáže spořádat až 20 kilogramů masa. Po takovéto hostině nemusí jíst několik dní. V zoologických zahradách si pochutnává například na kuřatech či koňském nebo klokaním masu, a to několikrát týdně.
Dospělý bengálský tygr dospívá přibližně ve třech letech života. Dospělí tygři váží přes 200 kilogramů, tygřice okolo 150. Dorůstají od dvou a půl až do vícenež tří metrů délky. Po celém těle mají příčné pruhy, které se někdy rozštěpují do několika pramenů. Barvu mohou mít tmavě hnědou, tmavě šedou nebo černou. Pruhy jsou nepravidelné, takže byste nenašli dva tygry se stejnou "malbou" na své srsti. Tmavé pruhy nejsou jen zabarvením srsti, ale jsou znatelné také přímo na kůži, a to díky kožnímu pigmentu. Má plavě modré oči a růžový nos. Velmi zřídka se vyskytují také čistě bílí tygři bez jakýchkoli pruhů.
Jejich schopnost silně řvát je daná uspořádáním kostí pod jazykem. Jejich příčné pruhy na srsti jim umožňují dobře se skrývat v lesích a ve vysokém travním porostu. Bengálský tygr je velmi trpělivý, dlouho sleduje svoji kořist a čeká na správný moment k útoku. Má velmi velké čelisti a silný stistk. Své oběti chytá za krk a silnými čelistmi a velkými zuby (až sedmicentimetrovými) je zabíjí. Má také velmi dobrý čich, a také skvělý zrak, který mu umožňuje lovit v noci. Jeho srst je velmi přizpůsobivá okolním podmínkám, takže mu dorůstá nebo vypadává v závislosti na okolní teplotě.
Bengálský tygr žije v přírodě osaměle, s výjimkou doby říje, kdy vyhledává společnost partnera. Těhotenství trvá u tygřic přibližně tři měsíce a při vrhu přichází na svět od jednoho do šesti tygříků. Po narození bývá matka s potomky ještě dva až tři roky, a poté, kdy již jsou schopni se sami o sebe postarat, začínají opět žít samotářsky. Ve volné přírodě se dožívá okolo 10 až 15 let, v zajetí až 20 let. Bílý tygr se může dokonce narodit i dvěma tygrům například s oranžovým zabarvením.
V plném běhu jsou schopni dosáhnout rychlosti až kolem 60 km/h, nemají ale v běhu velkou výdrž. Je jednou z mála kočkovitých šelem, které mají rády vodu. Bengálský tygr je dokonce dobrý plavec, ve vodě se umí pohybovat rychle a hbitě. Tygr je notorickým spáčem, neboť denně spí v průměru okolo 17 hodin.
Bengálský tygr patří ke kriticky ohroženým druhům, a to hlavně kvůli tygřím honům pořádaných v minulých stoletích Indy a Brity. Britové lovili v době kolonizace pro zábavu, místní obyvatelé zase proto, že věřili, že zabití bílého tygra jim přinese velké duševní schopnosti. Pro bílého tygra bylo jeho světlé zbarvení navíc hendikepem, neboť měl horší schopnost se ve volné přírodě maskovat. Statistika říká, že bíle zbarvený tygr se narodí v jednom z 10 tisíců případů. Samotného bílého tygra byste ve volné přírodě hledali marně - byl již téměř zcela vyhuben a v současnosti přežívá jen něco okolo stovky kusů v zoologických zahradách.
Komentáře
Přehled komentářů
ja mám rada tygry bíle jen kdyš du do zoo tak se ni nepodívám a běžím za něma,tygři sou moc krásní!!!!!!!proto držím palce Izabelle!'
BÍLÍ TYGŘI
(Petra Libichová, 9. 12. 2006 11:05)Bílím tygrům fandím už 12 let.Na každý zápas jezdím pravidelně.V liberecké ZOO jsem byla asi po 8 ty bílí tygři jsou bomba jen co vejdu do Liberecké ZOO tak se ani nemůžu dočkat bílích tygrů.
nejoblibenější zvíře je bíli tygr
(Veronika, 28. 9. 2008 13:53)